Škola v přírodě – den druhý

Ráno nás počasí bohužel nepřekvapilo a bylo přesně takové, jaké jsme ho očekávali. Nás, staré harcovníky, to rozhodit nemůže, ale celodopolední výuka na chatě nebyla asi to, za čím by se naši svěřenci běžně a rádi takovou dálku plahočili, jak jsme se dozvěděli. I tak jsme toho ale stihli opravdu hodně. Počítejte s námi a záviďte. Krom snídaně formou bufetu, dvou svačin (banán a plněná houska), oběda (výborná polévka s rajskou, vřetýnky a masovými kuličkami), večeře (v podobě rizota se sýrem a okurkou) jsme odpoledne napsali domů pohledy – někteří z nás úplně poprvé a úplně poprvé i nalepili na pohled poštovní známku, poté jsme vyrazili na lehkou procházku do Benecka, kde jsme si, někteří poprvé v životě, vyzkoušeli bowling a využili místní specialitky – krytého lanového parku, kde jsme řádili o sto šest. O sto pět by totiž úplně nevyjádřilo to, jak moc jsme létali skrze lanové překážky tam a zpět, nahoru i dolů a skluzavkami napříč patry i stranami. A pak, že je špatné počasí nanic.

V podvečer jsme se proměnili ve vypravěče vtipů. Nejprve soutěžních, posléze nesoutěžních, ale o to lépe vypointovaných. Proložili jsme je několika písněmi, přičemž Bláznova ukolébavka nám jasně naznačila, že už je čas jít spát.